6. díl – úklid místa a pomůcek

Minule jsme si ukázali, že krásná a originální díla nejsou zdaleka to jediné, co si vaše děti z našich kurzů odnášejí. Naším cílem je děti především přirozeně rozvíjet. A už možná trochu tušíte, že malování je pro to bezvadný nástroj. Dnes je čas se v našem procesu tvoření posunout zase o krok dál.

Pro lepší představu se opět zkuste na chvíli vcítit do kůže svých dětí…právě jste udělali na svém krásném obrázku poslední tahy štětcem, doladili jste poslední detaily, přilepili poslední knoflíčky. Posledních několik desítek minut jela vaše hlava na plné obrátky, nápady z ní tryskaly všemi směry a ruce měly co dělat, aby to stihly všechno přenést na papír. Takže byste si přirozeně zasloužili trochu odpočinku. Jenže koukáte kolem sebe a… paletka je celá od barvy, štětce špinavé, stoleček celý pestrobarevný, vy máte barvu často až za ušima. Je tedy potřeba s tím něco udělat.

V tento moment tedy přichází fáze úklidu pomůcek a vlastní pracovní plochy. Možná si říkáte, co může být tak zajímavého na uklízení, že stojí za to tomu věnovat celý díl. Hned vám ukážeme, že se u toho dá jednak zažít spousta srandy, jednak to v celém procesu Kreativního malování hraje důležitou roli, protože tím lze docílit řady věcí.

Nejprve je potřeba zmínit, že každý maluje podle svého tempa. U našich stolečků samozřejmě malují větší i menší rychlíci, ale nikdy nekončíme stejně, na povel. Každý musí mít dostatečný prostor dotvořit své dílo tak, aby s ním mohl být maximálně spokojený. Odneseme si tedy obrázek na místo ke schnutí a každý malíř se vrhne na úklid svého pracovní místa a náčiní. V praxi to znamená jednak odnosit veškeré pomůcky, barvy zpátky do polic, kde mají své místo. A dále si musíme umýt štětce, paletky, stůl a sebe. Cílem je, aby se nám všechny pomůcky a stoly opět blýskaly čistotou a vytvořili jsme si příjemné prostředí pro závěrečnou fázi celého procesu, a sice prezentaci našich veleděl ostatním.

Jak tedy k fázi úklidu přistupujeme? Jde to ruku v ruce s přípravou pomůcek. Děti se učí vědomí toho, že když chci něco vykonávat, musím si připravit a následně po sobě i uklidit všechno, co k práci potřebuji. Učí se, že tyto dvě činnosti k tvoření čehokoli neodmyslitelně patří. Posilujeme tím tak jejich samostatnost a zodpovědnost.

A jak docílíme toho, že se dětem skutečně uklízet chce a berou to za přirozený krok ve své práci? Dbáme na to, aby každé dítě vnímalo pocit, že má v ateliéru svůj vymezený osobní prostor. Díky tomu se dětem lépe za prostor zodpovídá. Protože teď je ten prostor jenom můj, všichni to vědí, takže se o něj musím taky náležitě postarat. Zároveň tento návyk úklidu trénujeme při každé lekci. Neexistuje výjimka, že dnes by někdo neuklízel, že by nemusel.

Navíc je to velká zábava. Přála bych vám někdy zažít, jak jsou děti občas fascinované tím, jaká barva jim vznikla v kelímku na vodu, nebo když se umývají paletky od barev v bílém umyvadle, které najednou hraje všemi barvami.

Samozřejmě tím, že někdo je rychlejší a někdo pomalejší, se objevují situace, kdy jeden malíř má už svůj prostor uklizený a má čas a chuť pomoci kamarádovi vedle, který domaloval později. Zapomeňte na to, že by někdo mohl jen tak uklízet cizí pomůcky a stůl. Mnohokrát jsem zažila situaci, kdy si dítě své teritorium brání s tím, že si to uklidí samo. Dokonce se objevily i momenty pocitu neštěstí, že za mě někdo utřel můj stůl a přitom jsem to chtěl udělat sám. Proto se učíme si jednak o pomoc říci, na druhou stranu i respektovat ostatní a tudíž se nejprve zeptat, zda potřebují pomoci.

Nesmíme zapomenout ještě na jeden velmi důležitý aspekt, co fáze úklidu umožňuje. Jak už jsme naznačili hned na začátku, po celou dobu samotného malování jede hlava na plné obrátky. A právě uklízení dokáže přirozeně zprostředkovat uvolnění a relaxaci. Děti se protáhnou, vyčistí hlavu od přemýšlení a připravují se na poslední fázi, tedy prezentaci svého díla, která koncepčně ukončuje celou lekci.