3. díl – seznámení s tématem

Jen pro připomenutí…minule jsme vám přiblížili, jak vypadá přípravná fáze našeho malování v praxi. Dnes nás čeká další část, konkrétně Seznámení s tématem. Na cestě k rozvoji kreativity vašich dětí je to jeden z nejdůležitějších kroků a hned pochopíte proč…

Takže pomůcky jsou připravené, všichni sedí u svého stolečku a je nejvyšší čas malým malířům a malířkám prozradit, co budou mít dnes za úkol ztvárnit. Tak například…dnešní téma zní, že budeme malovat ticho a hluk. Na první pohled poměrně náročné téma i pro dospěláka, natož pro čtyřleté dítě, co říkáte? Tak, jak je možné, že na konci hodiny vám ti vaši malí umělci vždycky s hrdostí představují své obrázky plné skvělých nápadů?

A to je ještě potřeba mít na paměti, že každý ten konkrétní nápad je z jejich hlavy, jejich vlastní výmysl, jejich fantazie přenesená na papír…

Takže co se za tím skrývá? Nejprve dětem oznámím téma. Ohlášení tématu většinou vyvolá nějaké reakce. Děti začínají přemýšlet, většinou nahlas, tudíž se rozbíhá proud nápadů. Dále se ptám, co o daném tématu vědí, co si vybaví. Zde je nutné bezpodmínečně dodržet zásadu neptat se návodně nebo klást otázky, kde si děti mohou vybrat mezi možnostmi. Protože správně položená otázka významně ovlivňuje jejich odpovědi. Lektor zde hraje roli především motivátora, aby děti měly chuť debatovat. Učíme se přitom komunikovat, respektovat druhé, když mluví, prosadit se v diskuzi a všechny další důležité elementy ve skupinové komunikaci, které v budoucnu jako když najdou 🙂

Abychom dané téma procítili a vžili se do něj opravdu naplno, jdeme často mnohem dále za hranice diskuze. Téma potřebují děti vnímat ideálně všemi smysly. Jen tak se do něj skutečně ponoří a v hlavě se jim vyrojí proud fantazie, myšlenek a nápadů, které pak dokážou přenést na papír. Tak například:

• Malujeme chutě. Nesnažíme se pouze slepě vybavit, jak co chutná, ale rovnou ochutnáváme a pozorujeme na sobě i druhých, co jaká chuť způsobuje, jak se tváříme, co cítíme, jestli je to příjemné nebo ne.
• Při již zmíněném tématu hluku a ticha je samozřejmě potřeba si pořádně společně zakřičet, bouchat, dupat a současně přemýšlet, co všechno vydává hluk a jaké má podoby. Nebo naopak našlapujeme jako myšky.
• A co třeba namalovat pána větru? Nejen že vysypeme z rukávu naše znalosti o tom, co je vítr. Ale ukážeme si, jak takový vítr poletuje, jak fouká. Takže najednou poletuje celý ateliér. Dokážete si představit, jaká je to zábava? Děti jsou nesmírně vnímavé. Když dokážou takové téma prožít celým svým tělem. Vidí v praxi, co všechno může díky větru vlát. A v ten moment se sypou nápady, jak by takový pán větru mohl vypadat.

Tím, že se podaří děti vtáhnout do děje, najednou získávají odvahu své nápady sdělit světu a nebojí se, že je to špatně. Taková živá, dynamická, někdy trochu hlučná, divadelní chvilka přináší plody v podobě báječných a originálních, neotřelých myšlenek.

Nejen že tímto krokem probouzíme v dětech fantazii. Současně si mohou na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je pracovat v plném nasazení, odpoutat se od běžných konvencí, zákazů („To tady máme jako křičet? To můžeme? Ale všude nám většinou říkají, že máme být ticho“…), překonávat určité hranice, dostat se do tzv. „flow“ a jaké pozitivní výsledky to přináší. Jen si představte mít ateliér plný dospěláků…jak by asi reagovali na pokyn pořádně si zakřičet, vlát po místnosti jako vítr? Nesmí se bát překročit stín toho, že budou vypadat „divně“. Naši malí malíři se většinou už po několika málo lekcích nebojí…a vy tak můžete každý týden obdivovat, jaký skvělý nápad zase vymyslely a co krásného namalovaly. A nejedná se samozřejmě jen o náš ateliér. Vaše děti mají hlavy plné skvělých nápadů. Následně se dokážou pro práci nadchnout, dělají ji s patřičným sebevědomím, užívají si ten průběh a záleží jim na výsledku. Jen k tomu potřebují od nás dospělých dostat prostor 🙂